Téma: Skutečné sídlo podnikatele

 

 

Ministerstvo spravedlnosti chystá novelu z.č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník), jejímž cílem budem mimo jiné změna právní úpravy týkající se sídla podnikatelů a povinnosti podnikatelů zakládat potřebné listiny do sbírky listin.

 

Důvodová zpráva k povinnosti mít zapsáno jako své sídlo místo, kde právnická osoba skutečně sídlí a povinnosti založit potřebné listiny do sbírky listiny

zdroj: wwwj.justice cz

 

Přijetím zákona č. 215/2009 Sb. došlo ke změně koncepce chápání sídla právnických osob v českém právním řádu. Dosavadní právní úprava vycházela z teorie skutečného sídla, tedy povinnosti právnické osoby mít v zákonem upravené evidenci zapsáno jako své sídlo místo, kde právnická osoba skutečně sídlí. Změna § 19c občanského zákoníku tuto povinnost odstranila. Zapsané sídlo právnické osoby se nemusí shodovat s jejím skutečným sídlem. Změna reagovala na potřebu zohlednit v českém právním řádu judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se k výkladu článků 43 a 48 Smlouvy o založení Evropského společenství (např. rozhodnutí ESD ve věci Überseering a Inspire Art). Tato změna však sebou přinesla i určité negativní skutečnosti. Obchodní zákoník v § 37 odst. 2 sice stanoví, že právnická osoba při návrhu na zápis sídla do obchodního rejstříku doloží právní důvod užívání prostor a totéž učiní v případě zápisu změny sídla, ale již nestanoví co se stane, pokud tento právní důvod ztratí. V obchodním rejstříku pak zůstává zapsáno velké množství sídel, k jejichž užívání nejsou právnické osoby oprávněny. Ačkoliv z ustanovení § 200d odst. 1 písm. e) OSŘ se dá dovodit, že pozbude-li právnická osoba právní důvod užívání prostor, ve kterých má umístěno zapsané sídlo, je povinna si opatřit k zapsanému sídlu nový právní důvod užívání, anebo zapsané sídlo přemístit do prostor, ke kterým právní důvod užívání má, výslovná hmotněprávní úprava chybí. Pokud je v obchodním rejstříku zapsáno sídlo společnosti, která nemá právní důvod jeho užívání, nemůže soud postupovat v souladu s § 29 odst. 6 obchodního zákoníku. Takový stav je však nepřípustný, neboť skutečný vlastník nemovitosti pak nemá prostředky jak donutit právnickou osobu, aby si své sídlo zapsala do jiných prostor. Pro vlastníky nemovitostí zatížených takovým zápisem má tato skutečnost negativní ekonomický vliv. Předmětná nemovitost se častokrát stává neprodejnou.


V současné době je v obchodním rejstříku zapsáno zhruba 300 000 právnických osob. Množí se však případy, kdy právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku reálně nevykonávají svojí činnost. Podle některých odhadů až čtvrtina zapsaných subjektů v obchodním rejstříku již předmět své činnosti nevykonává. Nejvyšší orgán právnické osoby, která již nehodlá ve své činnosti pokračovat, by měl rozhodnout o zrušení právnické osoby a jmenovat likvidátora, který by měl provést likvidaci a následně podat návrh na výmaz. V praxi se tomu častokrát neděje. Pokud však právnická osoba přestane vykonávat svojí činnost, existují prostředky jak je možné její činnost ukončit prostřednictvím rejstříkového soudu. U obchodních společností připadá v úvahu použití ustanovení § 29 odst. 6 obchodního zákoníku. V konečném důsledku je možné obchodní společnost zrušit a nařídit její likvidaci. Mezi důvody, které je možné považovat za porušení donucujícího ustanovení zákona, patří například opakované porušení povinnosti založit do sbírky listin výroční zprávu nebo předepsané účetní závěrky. Soud též může na návrh osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení a likvidaci společnosti, jestliže se v uplynulých dvou letech nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým nebo jejichž všem členům skončilo funkční období před více než jedním rokem anebo společnost neprovozuje žádnou činnost po dobu delší než dva roky (§ 68 odst. 6 písm. a). Stejně tak může návrh na zrušení společnosti podat i státní orgán. Tento prostředek k odstranění fiktivních společností, které mohou být nástrojem závažné trestné činnosti, je v praxi využíván především ze strany státních zastupitelství. Ačkoliv rejstříkové soudy mají prostředky jak postupovat proti nečinným společnostem, nejsou takové prostředky častokrát využívány v rozsahu, v jakém by měly být využívány. Důvodem jsou některá problematická ustanovení obchodního zákoníku a administrativní složitost a finanční náročnost procesu likvidace.


Velké množství tzv. „prázdných“ společností je negativní jev, který nepřispívá k ochraně práv třetích osob. Obchodní zákoník by měl mít pravidla, jak se s takovými společnostmi rychle a účinně vypořádat. Podobná je situace i u fyzických osob podnikatelů. Do obchodního rejstříku se však fyzické osoby podnikatelé zapisují jen dobrovolně nebo vždy v případě, že výše jejich výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru sto dvacet milionů Kč. Ačkoliv řešení problémů s nečinnými fyzickými osobami podnikateli je spíše předmětem úprav ve zvláštních předpisech, měl by obchodní zákoník dávat základ pro snadnější řešení těchto potíží.

 

Text důvodové zprávy k novele Obchodního zákoníku čtěte  zde